Zdeněk Kudrna
Odešel báječný Kamarád se srdcem na dlani, skaut, tramp a sportovec.
Zdeněk Kudrna (1923) - rodák z pražského Podolí.
Jeho Tatínek, turista
a velký milovník přírody bere Zdeňka na výlety.Spolu
poznávají pravý břeh řeky Sázavy. Zdeněk se s Tatínkem
dostává do chaty známých na Písky již v roce 1927.
Později se ze Zdeňka stává velký sportovec. Cyklistika,
lední i pozemní hokej,
volejball, tenis, výborně lyžuje, věnuje se i lehké
atletice, běhům.
Ale protože vyrůstá v Podolí u řeky, hlavně tedy vodáctví ve
všech jeho rozmanitých podobách. (Veslování, kanoistika,
jízda na kajaku, závodění na pramicích). S partou svých
kamarádů koníčkují lodě až na soutok Vltavy a Sázavy do
Davle. A pak po proudu zase zpět do Podolí.
V roce 1945, s partou podolských kamarádů, Jardou Zlatníkem
a bratry Jardou
a Baťounem Najmanovými staví na osadě svou první chatu.
Dříví je nařezáno
na Švancenberské pile v Praze v Podolí. Chatu postavili nad
potokem, vpravo
od I.Raisovy vyhlídky.
V roce 1948 z této chaty odchází, a společně s Pepíkem
Beranem staví novou chatu svých snů - Lone Star.
Nová chata stojí kousek pod Raisovou vyhlídkou.
Chata stojí na samém okraji vysoké skály, a je z ní
překrásný výhled na údolí
Sázavy.Musela to bát velmi těžká a svízelná práce, zde chatu
s velkým krbem postavit. Zdeněk však i tuto chatu po
několika letech opouští.
V soukromém životě vede prodejnu se sportovními potřebami v
Praze. Pořádá
pravidelné výstavy sportovního nářadí a lodí v paláci U
Hybernů, a na Střeleckém ostrově. I přes to, že je velmi
zdatným obchodníkem, z prodejny
odchází.
Nastupuje u československého filmu. S ním projíždí nejen
celým Československem, ale i celým světem. Pracuje po
Evropě, Africe, ale několikrát navštěvuje země latinské
ameriky. Ze svých cest vždy Kamarádům přiváží různé trofeje,
které i dnes jednotlivé chaty zdobí.
Na osadě se zatím jen tak toulá. Chvíli jezdí sem, a pak
zase do jiné chaty.
Někdy kolem roku 1965 začne stavět na osadě svou třetí
chatu.
Je to velká, zděná chata těsně na kraji lesa v místě zvaném
Na kopci.
Zdeněk začíná pořádat své vyhlášené "zábavy". Pro dospělé
různé bály, pro děti maškarní karnevaly a různé "veselice" a
závody. Netřeba pro pamětníky dále vysvětlovat.S veselou
nostalgií na ně i po mnoha letech vzpomínají. Byly to zábavy
vyhlášené po celém, širokém okolí.
Dovoluji si zde
citovat prohlášení Zdeňka, které bylo publikováno u
příležitosti vydání starého osadního kalendáře :
"My všichni, co pamatujeme slavné roky sportu Clubu údolí
ticha, vzpomínáme i na noci, kdy pod hvězdnatou oblohou bylo
slyšet zpěv a zvuky kytar při doprovodu krásných trampských
písní.
Rád bych vás všechny poprosil, ano poprosil,
abyste si každý uvědomil, že jste členy této osady s její
slavnou minulostí,
a že jste jejímu jménu něčím zavázáni.
Zároveň nezapomínejte, že pouze v přírodě je život, chraňme
si ji, mějme ji rádi a mějme ji v takové lásce, jako ji měli
naši předchůdci,
všichni ti průkopníci trampinku.
Ať žije naše osada, osada Club údolí ticha".
Je to nespravedlivé !
Jak se celý dlouhý lidský osud nesmyslně vejde jen do
několika vět textu.
Je mi velmi smutno, a vyčítám si, že nedovedu zachytit ani
malou část toho,
co tento muž prožil.
Zdeňku, prosím promiň.
Zůstáváš v našich vzpomínkách.
Pavel Sočava v.r.